Ale je to přeci jedno, důvěra nedůvěra, jede se dál. Ústava to, jak se říká, umožňuje. Prezident může dlouho taktizovat s vládou bez důvěry, pak může jmenovat něco podobného, opět s průtahy bez důvěry, a termín řádných voleb je tu. Tak se prezident může proměnit v diktátora. Myslím, že to ústava neumožňuje, ať z ní politici vyčtou, co chtějí. Ale tak ostrý prezident není, stačí mu do voleb z lidského materiálu vysátého jiným postavit svou stranu a převalit tak větší porci moci na sebe.
Podařit se mu to může, je schopnější než celé vedení ČSSD, má smysl pro ulici a lid, je veselým populistou, který ty kyselé a trochu otravné fňukaly z Lidového domu lehce převálcuje.
Jediná síla, která se nyní proti prezidentovi formuje, je jeho vlastní vláda. Rusnok mu ji sestavil sice rychle, ale jako sbor plný třaskavin, které budou samovolně vybuchovat. Prezidentovo kritérium o odbornících se příliš nenaplnilo, zato se naplnilo posměšné ber kde ber či kdo má čas. Protiprezidentskou opozici, neobyčejně různorodou, může kvalita a schopnosti řady ministrů povzbudit a sjednotit. Už jen ten ministr kultury: na židli ještě neusedl a už mluví o Národní galerii, aniž by věděl, co říká. Východiskem by bylo leda to, že by Rusnok řídil větší část ministerstev sám a jejich šéfům nakázal mlčet.
I kdyby u nás vládli nositelé Nobelových cen za vládnutí, moc by to nepomohlo. Vládě chybí a bude chybět to základní: politické východisko, bez kterého se v demokracii vládnout nedá. Politika tvořená z vůle či vrtochu, nebo dokonce pomstychtivosti pána nahoře je v demokratickém systému jen sněť, i kdyby byla prodávána nejlepšími lidmi a líbeznými slovy. Skutečnost, že koalice nabízí sto jedna podpisů, sebevýmluvnější prezident nepřekecá. Nahradit tuto stojedničku nějakými výklady rétorů nelze, lze jen prohrát ji při hlasování. Demokracie není soubor mazaných fint.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/komentar-zemanova-vlada-0w2-/domaci.aspx?c=A130711_1949881_domaci